Folkoví superstar a kouzlo diskuse.
Na konci května volal do redakce člověk. Je písničkářem a
s kamarádem by si chtěli zahrát na Zahradě. Byli jste v Konkursu? Ne. Tak se
do konce ledna přihlaste. Ale my chceme hrát letos. Proč? Příští rok jedem
na turné do Francie. Na turné? No… na takovej hudební vandr. Tak
nashledanou. Ale my chcem na Zahradě hrát. Proč? Protože jsme strašně dobrý.
Kde jste zatím vystupovali. Nikde. Tak proč chcete hrát rovnou na Zahradě?
Protože je největší. A protože by to máma fotila. Proč by to fotila? Abychom
si to mohli dát do alba. Ale Zahrada už je plná. Tak někoho vyřaďte a my
budeme hrát místo něj…
V takové fázi se už ve vás převaluje podivná míchanice
naštvanosti, srandy a soucitu. Možná to byl vtípek kamarádů. Nebo jsem si to
celé vymyslel. Nebo se 27. května 2004 ve 14:35 ten rozhovor skutečně konal.
Na tom nezáleží.
Samozřejmě vynecháme-li vtipálky a celkem neškodné
psychopaty, zůstanou ve hře muzikanti s hypertrofovaným sebevědomím, kteří
by se chtěli rychle a bez práce stát folkovými superstar. Neobtěžují se ani
prolistovat si časopis nebo se podívat na web, jak na to. Zajet si někam na
předkolo a dozvědět se, jak to funguje. Oni ale zřejmě ani nehodlají
soutěžit nebo se hlásit do nějakých Konkursů. Jim jde o to nějak to obejít,
ošvindlovat, dostat se nahoru rychle a bez práce. Prostě to jenom zkoušejí.
Někdo – maminka, kamarádi, fanynky – jim totiž namluvil, že jsou “fakt
nejlepší”. Uvedený rozhovor, který skutečně proběhl, je jen živou nadsázkou.
Podobných hovorů mám před festivaly desítky. Někteří to jenom zkusí, jiní
jsou vytrvalí jako klíště. Co byste taky chtěli v zemi, kde nahrávají alba
příslušníci hvězdné pěchoty?
*
Každý šéfredaktor kteréhokoliv z mnohých folkových webů
bezpečně ví, že seriózními referáty o koncertech a recenzemi moc kliků
nenahoní. Krví internetu jsou diskuse. Taková recenze desky mladé kapely,
kterou autor načrtne sekáčkem na maso, si diskusi samozřejmě žádá. Postižená
skupina ostře protestuje, ozvou se fanynky a nickové, sdělující že autor je
kretén a hudební ignorant. Potěšený kretén živě reaguje u vědomí, že
s naskakujícími příspěvky a kliky rostou i jeho procenta na celkovém úspěchu
webu. Ozvou se i redakční kolegové a redakční nickové a šála diskuse utěšeně
dlouhne. (Úspěšná je také strategie, kdy autor pod cizí přezdívkou o sobě
prohlašuje, že je kretén a vzápětí reaguje.) Krvelačné recenze mají
samozřejmě svoje meze: zkuste napsat, že Křesťan nemá hudební sluch a další
desku k recenzi už si budete muset koupit za své.
Není-li dost cédéček, určených k popravě nedonošených
kapel, jsou tady Sloupky. Začal s nimi autor této stati a rozmnožily se jako
houby po dešti. Po jeho vzoru došlo mnohým, že nemá cenu trpět v hledišti
osmihodinového koncertu, když se vám dostane jen toho, co už dávno znáte a
mockrát jste to slyšeli. Tak se zabýváte úvahami, kam to všechno spěje, proč
to tak je a co z toho bude. Pro jednodušší povahy zbývají náťuky: tam jsem
byl, to jsem nestihl, atmosféra byla zajímavá, kapela vystoupila
nekompletní, tamten napsal na jiném webu tamto, hehehe.
A zas je dost prostoru pro diskusi. Zatímco v tištěném
mediu vám anonymní příspěvek otisknou těžko, na internetu máte pré.
František Vonásek by se pod svůj názor v životě nepodepsal, ale Přítel
trampů má zelenou. A v tom je půvab internetu. Nemusíme se pod svůj názor
podepisovat a nemusíme za ním stát. Jen se bojím, kdy ztratíme přehled, kdy
jsme se svým postoji ve virtuálních světě internetu a kdy jsme přestoupili
do světa skutečného, kde věci, s nimiž by se dalo narazit, neříkáme.
Jupp