Okurkový týden
Tak nám padla vláda, prohráli jsme fotbal a proběhla Zahrada. Dost událostí
na jeden okurkový týden.
Kromě předsedy ta nová vláda bude asi stará, možná si ti
staří ministři vyberou nová ministerstva losem. Vlastně vůbec o nic nejde;
jen udržet se co nejdéle u moci a utratit co nejvíc našich peněz.
Jen tak mimochodem – jeden postřeh o budoucím strojvůdci
naší vlády: Televizní zprávy v neděli 13. června 2004. Záběr na ministra
vnitra Stanislava Grosse: vystupuje z auta a v ruce si nese sošku Zlatého
anděla. Pokud vím, nevydal v posledním roce žádné cédéčko. Ani není lídrem
významné hudební skupiny. Kdyby byl nominován jako hvězda folku a country,
musel bych o tom něco vědět. Je tedy pravděpodobné, že se stal zpěvákem
roku, aniž by se to hudebním publicistům podařilo vyčmuchat. Nebo, že by jen
náplast na nevalné výsledky sociální demokracie ve volbách?
To v Portugalsku se to vyvíjelo poměrně dobrým směrem,
než se vsítil ten gól v poslední vteřině. Zase jsme byli jeden týden pyšní
vlastenci, a v jediné vteřině se ten trochu ulepený pocit fotbalového
češství (za kolik milionů je k mání ten fotbalový hrdina a kolikpak stojí
výsledek zápasu) rozplynul. Zase jednou jsme byli celý týden svorni a
jednotni a příští sezónu si budeme znovu demolovat stadiony.
Zahrada byla patnáctá a mnohým novinářům jsem musel do
omrzení vysvětlovat, že jubilea neslavíme. Nevím proč by měl být zrovna
patnáctý ročník napucovaný a šestnáctý potom obyčejný. Každý další by měl
být o něco lepší. Ostatně letos bychom se uslavili, Slunovrat byl
pětadvacátý a Konopiště desáté. To číslo je dobré si připomenout, abychom se
opatrně rozhlédli, jestli nám ten festival náhodou nestárne. A pokud ano,
tak s tím začali něco dělat.
Počasí bylo na Zahradě přítulné, nevrlé a chvilku i kruté. Lidí přijelo -
navzdory rozmarům počasí, navzdory očekávanému fotbalovému finále i ostatní
festivalové nabídce - hodně. Nejvíc za poslední tři roky. Taky se tam za
poslední roky asi nejvíc hrálo a zpívalo i mimo scény. Folk asi fakt žije.
Michal Jupp Konečný