Prázdninový zápisník aneb trochu jinak
20.7.2006
Máme to za sebou. Tedy to nejpodstatnější pro časopis,
agenturu a partu FOLK & COUNTRY: Zahradu a Folkovou růži. Úbytek diváků
(nejen folkových) na jiných akcích nás předem trochu děsil, ale bylo to
v obou případech naopak – lidí spíš zase přibylo. Za ještě podstatnější
považuji, že hlediště Zahrady i Růže výrazně omládlo. Jo a taky se na
festivaly vrátili ti, co už své ratolesti odnaučili čůrat do plínek a vzali
je sebou (o čemž svědčila i plná dětská “úschovna” na Zahradě – cestovní
kanceláři Victoria, která to pro nás zařídila, vřelý dík).
I internetové ohlasy jsou letos převážně pozitivní,
nevím, jestli hlavně kvůli vlídnému počasí nebo kvůli tomu, že jsem se letos
jako dramaturg polepšil.
Mnohem víc než v letech předchozích se taky hrálo na
neoficiálních či unplugeed (občas už i svépomocně plugged) nebo snídaňových
koncertech. Hudební kolektivy okrtečkované v minulu jako třeba Lístek nebo
Šántré v tomhle mají jasno, ale přidávali se i adepti na potvůrku. A tak
jste mohli letos plynule přejít na Zahradě z nočních sessionů na časně ranní
koncerty a kompenzovat Kozla nebo slivovici čajem či domácí bábovkou. Tohle
jsou okamžiky, kdy mne štve, že už nedokážu vzhledem ke svému úctyhodnému
věku na Zahradě čtyři dny nespat.
Na spřáteleném webu zuří pře diskutujících, jestli
pravými dědici Poupat jsou Marien nebo Pouta. Jejich starosti na naše hlavy!
Rozpady kapel jsou většinou bolestné i pro jejich příznivce a přátele, tady
život nabídl vznik dvou svébytných hvězdných formací. Na Marienu si vážím
jejich energie a autorského náboje, Pouta zase svým vokálním nasazením už
překonala své starší vzory. Hroty jsou snad už obroušeny, takže co byste
řekli společnému dvojkoncertu na příští Zahradě?
Letošní Předzahrady ve Šternberku, Olomouci a
Drahanovicích byly nabity energií a stejně jako vlastní festival byly nabity
diváky. Takže pokud vás neoslovuje množství lidí, zkuste to třeba tam. Máme
už teď další zájemce na pořádání Předzahrad, zatím se tváříme zdrženlivě,
abychom to všechno stihli organizačně zvládnout.
Celkem 62 Krtečků už bylo za dvanáct let jejich života
rozdáno. Devítka, Semtex, Mošny, Jarret, Poupata, Benedikta, Svítání,
Ginevra, Terne čhave, Pětník, Tempo di vlak, Acoustic Impact, Koňaboj,
Jauvajs, Lístek, Bezefšeho, Marien, Strašlivá podívaná, Šantré,…alespoň
pokud jde o ty žijící špičky. Zařadí se letošní pětice do jejich zástupů?
Celkem třikrát se vydal Krteček vrtat slovenskou půdu (Rolničky, Hrdza,
Divozel). A od roku 2001, kdy byl zřízen speciální písničkářský Krteček, to
s výjimkou jednoho Lešnera a jedné smíšené dvojice (Žamboši) vždycky vyhrály
ženský (Kabelková, Trchová – Skalníková, Terčová, Šteflíčková). Máte pro to
nějaké vysvětlení?
Písničkář
Petr Sedláček si opatřil novou chalupu na Vysočině. Před odjezdem na
Folkovou růži tam kopal krumpáčem na zahradě (to pomáhá kytaristům k větší
citlivosti dohmatu) a našel bombu. Podle přivolaných expertů se ale jednalo
o nevybuchlý dělostřelecký granát, nikoliv o mimořádnou píseň ze Sedláčkovy
dílny.
Slavní muzikanti si libují v luxusních autech, Čechomor
si na turné pořídil dokonce lokomotivu. Pozadu nezůstala ani skupina Cop. Na
Zahradě si opatřila atraktivní vozidlo i s vlastní reklamou. (Druhý den už
jezdil hovnocuc po areálu s velkým nápisem COP.) Podaří se Copáky za
rok někomu překonat?
2.7.2006
Prázdniny začínají v Třeboni, praví slogan. V Třeboni
v pátek napršelo 141 litrů vody na jeden metr čtvereční. Jestli se nepletu
je to čtrnácticentimetrový sloupec vody. Jak vypadal páteční koncert Okolo
Třeboně zatím nevím.
V sobotu jsme jeli do Náměšti na Hané. První den, co
platila nová silniční pravidla a policajtů jak naseto. Všichni jeli pomalu.
Zjistili jsme, že cesta podle předpisů trvá na Hanou trvá o tři čtvrtě
hodiny déle. Jen tak na piráty! Jenže trochu blbé je, že když pojedete po
dálnici 131 km/hod nebo v obci 51, stejně vám seberou body i peníze. Nechte
si pro jistotu svůj tachometr porovnat se všemi policejními radary v zemi. I
s těmi novými, které budou stát daňové poplatníky včetně slušných řidičů pár
desítek milionů.
Kdy jsme přijeli do Náměšti, byly tam ještě louže. Zdálo
by se, že ty louže tam zůstaly od loňska, od té povětrnostní katastrofy, kdy
lidé v závěru Zahrady čekali celý den v provazech deště až do vystoupení
Charlieho McCoye a pak Trabandu. Letos si daly rosničky záležet, předpověď
pro Zahradu je přímo skvostná.
Festivalová sezóna letos zatím nic moc, a to nejen co se
folku týče. Pražský megafestival United Islands přes výbornou dramaturgii,
dobré počasí a silnou propagaci skončil návštěvnickým fiaskem. Festivalů je
prostě moc, lidí málo, jeden pořadatel mluvil o úspěchu, když na jeho podnik
přišlo čtyřicet diváků. Svádět všechno na počasí, na televizi a na fotbal
taky nejde: televize je čím dál nekoukatelnější a z fotbalu jsme vypadli.
Dnes začíná v Jihlavě Porta – podle slov jejího
dramaturga Zdeňka Schwagera – poslední jihlavská. Dál už bude Porta jenom
v Ústí nad Labem. Válka o ochrannou známku skončila. O osudu časopisu Portýr
není nic známo. Pro nás, co jsme kdysi Portu dovedli až na výsluní, zbyly
nostalgické vzpomínky. A lochotínský amfiteátr dál chátrá.
Jupp |