Jen málokterá politická událost poslední doby se tak těsně dotýká našeho žánru.

Jako tvůrčí výsledek i to, jak byla odprezentována, je píseň Dobrý den, prapore… blbá. Jak na ni reagovali politici (i část veřejnosti), je ovšem taky idiotské.

Honzu Vyčítala znám přes třicet let a vím, že jeho názory i tvorba jsou konzistentní a že tu věc myslel upřímně. Bohužel, po cestě nastalo několik chyb. Kdyby se nestaly, mohli jsme tu možná mít další song typu To tenkrát v čtyřicátom pátom. Kromě komunistů, zarytých antiamerikanistů a antiglobalistů by asi nikomu přinejmenším nevadil.

Buď momentální nedostatek vlastní silné melodie, nebo pocit, že využít dávnou komunistickou častušku (a taky tím dát najevo, že kolo dějin už se točí jiným směrem) dal vzniknout parodii na frašku. První mínus.

Umanout si, že zrovna tahle píseň se hodí jako dárek pro prvního muže Zeměkoule taky nebyl dobrý nápad. Dárky nemají být nepodarky, prasklou broušenou vázu taky věnujete jen svému nepříteli. Raději ne dárek, spíš jen aktuální popěvek. Druhé mínus.

Nazpívat to společně s ministryní bylo už hodně sebevražedné. Naše společnost je hodně alergická na zpívající ministry a primátory, co lezou na kopec. Bude to asi tím, že posledních sto let tady nikdo z politiků takové věci nedělal. Od politiků je to tedy hodně neslušné! Dost se divím, že lidé tolerují, když zdravotní sestra zpívá s kapelou nebo když programátor leze na skálu. Mínus třetí.

Myslet si, že písní této cenové hladiny přetáhnu na svou stranu váhavé odpůrce radaru, je minimálně naivní. I když možná ne v zemi, kde hlasité výkřiky a populistická prohlášení mají větší váhu než seriozní argumenty. Ještě jedno mínus.

No co, je léto, okurky už pomalu začínají dozrávat. Hon na Nohavicu už skomírá, rozjeďme tedy hon na Vyčítala.

Michal Jupp Konečný