Nikdy nehrajte za párek a za pivo. Vždycky hrajte za kaviár a za šampaňské. I když vám kaviár naprosto nechutná. Nejde o žrádlo. Jde o princip.

Konkurs Zahrady roku X, koncert v Y. Nastupuje kapela Z. Pozorný dramaturg nalistuje své poznámky z loňského roku. Ano hráli tu taky, sestava se nezměnila. Poznámky k detailům i celkové náladě, hodnocení, návrhy kam je zařadit nebo nezařadit. A úplně dole drobná glosa: Hráli úplně stejné písně a ve stejném pořadí jako loni: Ráno, Provázek, Na výletě. Ale to už moderátor představuje kapelu a její dnešní skladby: Ráno, Provázek, Na výletě. Hledám jejich letošní přihlášku: nová nahrávka vznikla týden před uzávěrkou Konkursu. Jsou na ní tři skladby. Tušíte které.

Napadne vás možná: má tahle kapela v repertoáru ještě čtvrtou skladbu? Nebo dokonce pátou? Snad by – kdyby museli přidávat – nespustili jako čtvrtou něco od Greenhornů?

To, co zahráli, znělo vytříbeně a na posluchače, který by je slyšel poprvé by to muselo udělat dojem. Mne to spíš roztesknilo.

Po čase jsem je viděl v jiné situaci a v jiném světle. Byli lvi country bálů, králové hospodských sálů a pivních stanů. Za pár piv a drobný peníz hráli do roztrhání. Ty staré Greenhorny samozřejmě, a taky Nedvědy a Kryla a Daňka a Panenku a Jede jede mašinka. Zdáli se mi u toho trochu znudění.

Zdálo se, že už rezignovali na mladistvé sny, že se stanou slavnou kapelou. Lepší vrabec… Přesto jim to jednou za rok nedá a jdou se pokusit. Na Portu nebo na Konkurs Zahrady. Co kdyby.

Najal si je majitel jedné hospody, která byla za plotem jednoho festivalu. Aby mu tam přitáhli lidi. Pak jsem v areálu festivalu popošel k velkému chumlu, z něhož se linul dost podobný repertoár jako v té hospodě. Prostě jam session, jak má být. Uprostřed jsem zahlédl muzikanty z kapely, která před chvílí na jevišti překvapila a potěšila diváky něčím zbrusu novým a hodně zajímavým. Tady v tom houfu z nich tryskala podobná radost jako před hodinou na pódiu.

Tak tyhle možná čeká ten holub na střeše.