Porty se spojily. Konečně!
O letošní Portě se toho napsalo a namluvilo
hodně. Není se čemu divit. Spojení obou Port, o kterém si po sedmnáct let
znalci netroufli ani snít, se stalo skutečností. Pravda, manželství je to
trochu asymetrické a zatím s velkou dávkou poloautonomie jednotlivých štábů.
Znamenalo to propojení oblastních a
krajských kol, leckde se ovšem soutěžilo dohromady už řadu let. (Revoluční
změny se většinou odehrávají zdola.) Čekalo se zjednodušení, ale výsledkem
byl naopak hypersložitý systém oblasti – kraje – národní Jihlava –
mezinárodní Ústí. Řada aktérů i pozorovatelů se shoduje na tom, že to
složité je, že předkolo v Jihlavě je trochu nadbytečné a že to slovenské
mezinárodno zatím taky není, jaké by mělo být.
Do toho všeho přibylo vymezování kompetencí,
zmatená veřejnost, organizační nedostatky a minimum diváků v Jihlavě i
nepochopitelný posun zavedeného ústeckého termínu. To není výtka, taková
uklouznutí průvodním jevem tak radikální změny mohou být.
Zajímá mne ale úplně jiný rozměr spojení
obou Port. Kapely, písničkáři i dvojice se donedávna mohly drát nahoru třemi
celostátními kanály: Konkurs Zahrady – Jihlavská Porta – Trampská Porta.
Když vám to v jednom případě nevyšlo, měli jste pořád ještě dvě šance. Teď
se počet možností snížil na 66 procent. (Pro ty, co uznávají jen poroty a ne
výběry dramaturgů, dokonce na 50 procent.) Je to neštěstí, zejména pro mladé
kapely? Myslím že ne. Jen bude teď postup na Portu o něco náročnější ale tím
také prestižnější. Vedle Konkursu Zahrady jsou tu další velké festivaly
které vybírají dramaturgicky: Prázdniny v Telči, Mohelnický dostavník. A je
tu mnoho dalších festivalů a festiválků, kam můžete být dramaturgicky
vybráni a pak si třeba i zasoutěžit.
Porta vykročila správným směrem. Přesněji
řečeno: pět minut před dvanáctou se rozhodla, aby ji nečekalo jen vzpomínání
na slavnou minulost.
Pro neznalé uvádím, že jsem Portu pomáhal
v sedmdesátých letech zmrtvýchvstát, a byl jsem devatenáct let jejím šéfdramaturgem.
Michal Jupp Konečný