Na Nový rok o slepičí
krok.
No
vážně, toho si všimnete. Pokud mezi 21. prosincem (zimní slunovrat pro nás a
narozeniny Josifa Vissarionoviče Stalina pro naše karmínové spoluobčany) a
novoroční půlnocí nevytáhnete patu z chalupy, vnímnete, že už opravdu slunce
vychází dřív a zapadá později. To je ten slepičí krok.
Slepičí krok trvá deset
dní. Za celý rok ujde tedy slepice 36 kroků. Z toho osmnáct kroků udělá
dopředu a pak zase začne ťapat pozpátku. Od začátku zimy je to do prvního
jarního dne devět slepičích kroků, nám teď na Nový rok zbývá už jen osm.
Dobrá vyhlídka, jaro už je docela blízko.
Člověk nelyžař, jako
já, by rád drůbež přinutil, aby v zimě šlapala rychleji. V létě by zase
mohla zvolnit, aby si odpočinula. Jenže mrcha kur kráčí furt stejně.
Ještě ke všemu se Země
točí pomaleji. Loni nám kvůli tomu přidali vteřinu, a naschvál
k silvestrovské půlnoci. Takovou vteřinu si strčte někam, v té době polovina
populace už stejně nevnímá. Já osobně bych takovou navícovou vteřinu vrazil
někam do půlky července.
Taková zmrzlá vteřina
je na nic. Pamatuji dávné časy, kdy se ještě globálně neoteplovalo. To byly
Silvestry docela vlahé, dalo se líbat i na ulici. Letos milenci k sobě při
delším polibku přimrzali. Ti ostatní si ohřívali prsty nad zábavnou
pyrotechnikou. Nezanedbatelné procento jich přitom zůstalo na místech.
Vracíme se domů a
v teple svých domovů klepeme kosu, ventily topení od půlnoci stažené na
minimum. ČEZ zase zdražil, Martin Roman asi ještě nenaplnil vanu šampaňským.
Každý nějak reaguje.
Soused vedle už zase vesele pálí pneumatiky. My ostatní hledáme
ekologičtější řešení. Koupil jsem vnoučatům papírové větrníky, ale to
nestačí. Malý potůček pod naší zahradou zamrzl. Hydroelektrárna na něm
postavená přestala fachat. Jsme zas o dva miliwaty chudší.
Přichází čas
ebonitových tyčí. Jenže učí se ještě dnes ve fyzice, že třeme-li liščím
ohonem ebonitovou tyč, vzniká elektřina? Nejde o laboratorní podmínky. Tyč
bude mít doma muž i žena, kojenec i politik. Avšak; lišky jsou dnes už skoro
ohrožený druh (pozor na ochránce zvířat) a navíc liščí ohon se stal
synonymem pro trampy mdlého IQ. A ebonit? Co to vlastně je? Vulkanisovaný
kaučuk, přírodní nebo umělý, obsahující však až 60% síry, praví
encyklopedie. Přírodní bude jistě lepší, ale deštné pralesy, kde je třeba
kaučukové stromy naříznout, těžce zapláčou. Umělý by mohla produkovat
Spolana, aby mohli ekoaktivisté zase lézt na komín. (V těchhle mrazech
proboha ne!)
A máme tu závěr: Jakékoliv ekologické řešení způsobí
mnohem větší ekologickou katastrofu. Až sem můžeme novoročně dokráčet
slepičími kroky.
Michal Jupp Konečný